Byli jsme pyšní, jak se nám v roce 2016 podařilo uprchnout předvánočnímu shonu do Českého ráje, takže jsme se rozhodli tento moudrý tah zopakovat i o rok později. U jezera pod Alpami přece nikdo v mrazech vysedávat nebude!
Naše žluté žihadlo zatím jelo jen z Prahy do Havířova a zpět, ale my mu věříme a k Bodamskému jezeru se nesmírně těšíme.
Čistý vzduch, krasná panoramata, pár adventních stánků a pohoda. Hmm… Ne tak docela…
V Lindau, malé vesničce u Bodamského jezera na malém stejnojmenném ostrůvku, není k hnutí. Adventní kýče zbožňující turisti jsou úplně všude, stejně tak milion kýčovitých stánků se svařeným vínem a klobásami.
Těžíme však z Lindau co se dá a kroužíme po jezerní promenádě.
Obdivujeme přístav a jeho nádhernou architekturu.
Moc se nám líbí maják, na který samozřejmě šplháme
a snažíme se vzdorovat větru i prudce klesající teplotě.
Pohled shora na krásnou vesničku nás trošku zahřeje, ne nadarmo se říká, že cestovat se má s nadhledem. 🙂
Nakonec nás ale hlad zahnal do centrálních uliček a my začali hledat místo, kde se najíme.
Znělo to jako nejsnazší úkol na světě. Na dovolených si zásadně nerezervujeme stůl v restauraci předem, sic nikdy nevíme, kam nás cesta zavede.
Pokud jedete do Lindau, naplánujte si večeři i s rezervací, ať musíte hladovět jako my. Po víc než hodině běhání od restaurace k restauraci jsme se nakonec najedli u milých Italů. Na večerní pivo jsme se ale do žádné hospody ani baru nedostali, nebylo místo.
A tak jsme skončili v našem malém pronajatém pokojíčku s pivy lahvovými. Po noční procházce romantickou promenádou jsme byli úplně promrzlí a unavení,
takže nám to ani moc nevadilo. Už abychom byli doma.
To jsme ještě netušili, jaká “sranda” bude cesta domů. Sotva jsme vyjeli, už nám z motoru upadla “nějaká roura”. Víte, my jsme romantici, velcí snílci, dobrodruzi, nadšení do všeho nového. Ale nejsme mechanici. Ani trochu. Rouru jsme opatrně vložili a jeli dál. Takhle nějak to vypadalo, hele:
Když roura cestou nezlobila, doufali jsme, že nás čeká pohodová jízda až do Prahy. Sněhová bouře nás vyvedla z omylu a než jsme se nadáli, jeli jsme sotva padesátkou. To by se pořád dalo snést, kdybychom však z dálnice nesjeli do polí, kopců a luk s úmyslem stavit se na zpáteční cestě do našeho milého Karlíku. Řídit na silnici, která teď spíš připomínala kluziště, nám šlo jen chvíli. Nakonec jsme skončili v příkopu. Všichni živí a zdraví! Ostatně, nakonec i to auto přežilo. Ještě nikdy jsme nebourali, tudíž nás to sebralo a o Lindau se nám nechtělo psát. Ale pak jsme to rozdýchali a zase je nám hej!
Tak ahoj příště! A jezděte opatrně!! 🙂
LINDAU
We were so proud of our decision in 2016, when we ran away from crazy pre-Christmas time to Czech Paradise. That’s why we decided to repeat this smart move and do it once again a year later. Nobody will hang around the lake under the Alps while it’s freezing cold outsede, right?
The longest journey of our yellow sting so far was only from Prague to Havířov and back, but we trust in him (it’s a boy, yes) and we are really looking forward to Lake Constance (Bodensee in German).
Clear air, beutiful views, few Advent stalls and chill. Well… Not really…
In Lindau, small village by the Lake Constance at the tiny island of the same name, is awfully crowded. Advent kitsches loving tourists are completely everywhere and so is the milion of trashy stalls with mulled wine and wursts.
We trying to enjoy Lindau as much as we can though and we walk along the lake.
We admire the port with its gorgeous architecture.
We also love the lighthouse where we – of course – climb as well,
defying the wind and decreasing temperature.
The view from above at the lovely village warm us a little, not for nothing is said if you want to travel, you should do it with some perspective.
At the end the hunger drove us to the central streets and we started to look for some place to eat.
It sounded like the easiest thing ever. On holiday, we never book the table in advance since we never know where will we end up.
If you’re going to Lindau, plan the diner with a booke table from home, so you don’t have to starve like us. After more than an hour running from one restaurant to another we finally ate at some nice Italian’s. But we didn’t get anywhere to have a good night beer though. There simply wasn’t any space for us.
And so we ended up at our small rented room with a bottled beer. We were so tired and frozen after our night walk around the romantic promenade,
that we didn’t mind it at all. We just wanted to go home.
In that moment we didn’t know how “funny” will be our way home. Right after we hit the road “some pipe” fell off of our engine. You know, we are romantic, huge dreamers, adventurers, loving everything new. But we are not mechanics. So we carefully put the pipe back in and we went on. This is how it looked like:
When the pipe was OK all the way, we hoped our journey to Prague will be OK as well. The snow storm showed us we were wrong and before we even noticed, we went not even 50km/h. It would be still quite OK if we woudn’t leave the highway and went on thru fields, hills and meadows, cause we wanted to stop in our beloved Karlík on our way home. We were able to drive the car on the sliding road only for a few minutes. At the end we fell with the car into the ditch. Everyone survived!! Anyway, even the car survived. The thing was we have never had a car accident so we were in shock and we really weren’t in a mood for writing about Lindau trip. But we are fine now and happy again!
So see you next time and drive carefull!! 🙂